A co tak eutanázie?
Odpůrce absolutního trestu není snadné pochopit. Jeden z článků na stránkách již zmiňuje veliké pokrytectví v této souvislosti. Jak jde dohromady hlásání o nehumánnosti poprav nejtěžších zločinců společně s vražděním desetitisíců zcela nevinných civilistů v rámci rozličných válečných operací ve světě, na nichž se státy se zákazem trestu smrti byť třeba jen politicky podílejí, to těžko říct.
Máme tu však ještě pikantnější záležitost. Nazývá se eutanázie, je již uzákoněna v mnoha zemích ze zákazem „nehumánního“ trestu smrti a šíří se do dalších. Udává se, že jenom v Belgii byl takto v nedávné době „humánně“ ukončen život 1133 lidem. Pro srovnání, u nás bylo za 82 let(1918-2000) popraveno něco přes 1200 lidí a to ještě 82% rozsudků smrti z toho připadalo na poválečné retribuce(viz. též iuridictum.pecina.cz/w/Retribuce) a politické justiční vraždy z 50. let a pouze 18% představovaly samotné kriminální činy.
Názory na tyto "asistované sebevraždy" přitom panují rozličné. Pro někoho jsou to hříšníci a zbabělci, pro jiného hrdinové, kteří se nebojí pohlédnout smrti v tvář a berou svůj osud do vlastních rukou. Co je jisté, že tito lidé velmi trpěli a smrt pro ně byla úlevou a vysvobozením, nebáli se jí a naopak ji často s úsměvem vítali.
Takže , o co těm lidem, kteří nechtějí trest smrti, vlastně jde, když smrt jako taková je kol nás všudypřítomná. Vraždění nevinných civilistů ani tzv. asistované sebevraždy, či pro někoho legální vraždy skrze lékaře, jim evidentně nevadí. Popravu ukrutných zločinců, kteří způsobili strašlivé utrpení jiným a už se zpátky mezi lidi pro svou nebezpečnost vrátit nemohou, ale odmítají jakožto nehumánní.
To je ovšem poněkud schizofrenní a zdá se, že jde o povrchní estétství, pokud to tedy není spíše vyhýbání se vlastní zodpovědnosti. Zřejmě by stačilo odstranit ze slovníku ohavnostmi ověnčené slovo "poprava" a nahradit jej termínem "eutanázie pro odsouzeného".
A skutečně, v duchu humanismu, proč vlastně ne. Proč se nevykašlat na ohavné oprátky, elektrická křesla, plynové komory a popravčí čety. Proč by popravu nemohl provést pověřený vězeňský lékař stejným způsobem, jako eutanázii, rychle a zaručeně bezbolestně. Tisíce lidí to podstupují dobrovolně když cítí, že jejich čas pobytu na zemi vypršel a my jako vyspělá společnost bychom taktéž měli cítit, že existence některých jedinců, pro veliké zlo jimi spáchané a jeho trvalou hrozbu, mezi námi již déle není možná.
Snižuje-li tradiční poprava lidskou důstojnost a my toto právo přiznáváme i těm, kteří lidskou důstojnost svým obětem bezohledně vzali, proč tuto záležitost neučinit tak důstojnou, jako je asistovaná sebevražda zvaná eutanázie? Po přečtení rozsudku pachatelé tiše a bezbolestně skonají, což bude mnohým připadat, vzhledem k tomu co tito spáchali, jako nespravedlivé. Ale v tom tkví velikost společnosti, která takto dokáže postupovat i vůči zavrženým.
Odsouzení k "eutanázii" mají v tomto případě poslední šanci dokázat, že v nich zbylo ještě lidství a po důstojenství, které jim bylo uděleno(v dějinách vskutku nevídaná věc!), taktéž důstojně přijmout svůj trest. Kolik asi z těch u nás více než 40-ti doživotně odsouzených by toto dokázalo a byli by stejnými "hrdiny" v tváří tvář vlastní smrti, jako byli svého času "pány" nad životy jiných? Při odsouzení na taktéž nehumánní doživotí jim toto právo osvědčit svůj charakter a důstojně odejít zůstává odepřeno...
rk