Aktuální indická inspirace
Příběh o smrti 23leté studentky medicíny, kterou v autobuse přes hodinu brutálně znásilňovalo sedm mužů, otřásl celou Indií. Věřejnost se domáhá trestu smrti pro "zrůdy", což je některým radikálům málo a žádají „tradiční“ mučení zlosynů před popravou neboť svou oběť také mučili, aby ji, jak pravil jeden z násilníků, "uštědřili lekci". A vskutku, pokud by dívka napadení přežila, tak na železnou tyč ve své vagině, kterou ji pak poranili dělohu, by dozajista do smrti smrťoucí nezapomněla.
No, však i u nás je rčení "zabít málo". V této souvislosti můžeme vzpomenout třeba spartakiádního vraha Jiřího Straku, kdy se této iniciativy chopili jeho spoluvězni a rozkopali mu genitálie...
Tato indická tragédie je modelovým příkladem o právním povědomí společnosti a jejích mravních kritériích. Ukazuje se, že pro všeobecnou kázeň a morálku je absolutní trest nezbytnou součástí právního systému, aby v případech vyjímečné ukrutnosti mohl být ve společnosti nastolen pocit spravedlnosti, smír a tím i stabilita.
Usmrcení krutého zločince je pak jakýsi atavismus, viditelný rituál, kdy se celá pospolitost znovu utvrzuje v přesvědčení, že některé zavrženíhodné činy jsou zcela netolerovatelné. Všichni se tím hlásí k závazku dodržovat stanovená pravidla soužití a obecné normy chování(a jen díky tomu se vlastně navzájem nepozabíjíme) a berou na vědomí, že budou stejně tvrdě postiženi, dovolí-li si něco takového spáchat.
Je tedy zcela nepodložené tvrzení o tom, že trest smrti nemá odstrašující nebo preventivní účinek. Samotná existence absolutního trestu a jeho případná aplikace se vždy pozitivně obrazí na chování jednotlivců i celku a přispívá tak k udržení společenského života na snesitelné úrovni.
Proto takovouto „živou“ reakci obyvatelstva, jako vyvolala smrt studentky v Indii, je možno považovat za zdravý stav věcí a jakkoli nezávislý a dobře fungující soudní systém by měl reagovat také na potřeby veřejnosti, žádající zadostiučinění a své, jak uvedeno výše, mravní obrození. Jak by přece bylo hrozné, kdyby takovéto zločiny nechaly spoluobčany netečnými!
Jenže u nás bychom se museli smířit s tím, že zde při skupinovém znásilnění poškozené došlo podle §146 TZ "pouze" k těžkému ublížení na zdraví s následkem smrti, čili skutek nelze kvalifikovat jako vraždu, a to ani ve stadiu pokusu. Vyjma tedy nejbrutálnějšího z útočníků, řidiče, který se údajně pokusil z autobusu vyhozenou dívku ještě navíc přejet. Ale i tak by při stávajících poměrech u nás tito zločinci dostali tak 10-12 let, i když by nepochybně zasloužili násobky této sazby.
Toto je tedy právo a jak se zdá, ke spravedlnosti má daleko. Vždyť útočí-li muži na ženu ve "smečce" a chovají se přitom hůř, než ta příslovečná zvěř, mělo by to být posuzováno maximálně přísně, bez ohledu na nějaké sazební tabulky, což není samozřejmě názor právní, ale mravní. Za sebe musím říci, že bych raději viděl spravedlnost. Třeba tu indickou.
rk