Jdi na obsah Jdi na menu
 


Idealistický humanismus, kořen zlého

 

Zrušení trestu smrti  u nás v roce 1990 bylo samozřejmě v rámci evropského kontextu, kde se státy EU zavazují zrušit tzv. absolutní trest. V roce 1991 se tak zákaz tohoto trestu stal součásti naší Ústavy a od roku 1992 je také Česká republika vázána mezinárodní Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy. Je zde navíc i mezinárodní tlak ze strany OSN a tak máme 10. říjen veden jako Evropský den proti trestu smrti. Skutečně je však život člověka a jeho důstojnost nade vše a jedině o to tady jde?

Trest smrti je starý jako lidstvo samo. V rámci světa byl v dějinách zrušen jen zcela vyjímečně(např. 1786 v Toskánsku) a teprve po hrůzách 2. světové války nastal větší odklon od tradice a řada států postupně absolutní trest zrušila. Jde tedy o jakousi historickou výstřednost nebo zásadní obrat lidstva k vyšším ideím?

Vůdčí ideou zákazu trestu smrti je bezesporu humanismus, s kterým lze jenom souhlasit. Vždyť, ohlédneme-li se do historie, byl tento trest často aplikován jako forma odstrašujícího utrpení pro odsouzeného s velkým dopadem na diváky, a to od utrpení relativně malého(např. stětí, oběšení), až po strašlivé( např. naražení na kůl, rozčtvrcení, lámání kolem, uvaření či upálení zaživa, atd., velmi barvitý popis viz. www.hrdelnipravo.cz/popravy/od-spalku-k-provazu.html ). Samotný odklon prakticky celého lidstva v moderní době od této mučivé formy poprav, je velikým krokem na cestě z temného krutého barbarství k věku osvícenství.

Není tedy divu, že např. vynález "bezbolestné" gilotiny za Velké francouzské revoluce v roce 1792, byl humanisty oslavován a veleben. Právě zde jsou však již počátky scestí, kdy se k  pravému, konstruktivnímu a všeobecný pokrok a prospěch lidstvu přinášejícímu humanismu začíná se vměšovat idealismus.  Humanisticky založeným idealistům tak uniklo, že rubem "bezbolestné" gilotiny se stala její snadná obsluha a vysoká účinnost, která z ní rázem učinila nástroj masového vraždění. Katovské "řemeslo" a umění poprav náhle nebylo zapotřebí. A tak jen za období revoluce ve Francii, zejména v roce 1792, zemřelo na gilotině více než 40 tisíc lidí! Pro srovnání, podle Amnesty International bylo v roce 2008 na celém světě uskutečněno 2390 poprav.
Stejný idealismus vedl nakonec v posledních desetiletích k názoru, že je třeba trest smrti úplně zakázat, k čemuž se dnes kloní dvě třetiny světa. Argumenty  proti absolutnímu trestu jsou stále stejné a na první pohled zcela v pořádku - každé vraždění je jistě ukrutné a justiční omyly v těchto případech nevratné.

Jenže, bráno filozoficky, i když je smrt zajisté dosti nehumánní záležitost, přece je v přirozeném řádu věcí, nelze ji ze života eliminovat a je spravedlivé, že kdo smrt rozdává, musí ji pak také přijmout.

Odpůrci absolutního trestu jednostranně opomíjejí několik zásadních faktů, které mají k proklamované ochraně člověka a jeho důstojnosti hodně daleko :

                                    

                                    1. Pokrytectví

Zatím, co se na jedné straně vehementně snažíme zachránit před oprátkou lidi  usvědčené z nejtěžších zločinů, mají na straně druhé prakticky všechny země, hlásící se k zákazu trestu smrti, mohutně vyzbrojené armády s přeplněnými sklady těch nejničivějších zbraní, připravenými případné protivníky vyhladit z povrchu zemského. Zajímalo by mne, co je humánního na takové atomové bombě, respektive jejím použití.

"Barbarské" vraždění je tedy, jak se zdá, za určitých podmínek dovoleno jako akt sebeobrany. Zastánci absolutního trestu jej ale také jako akt sebeobrany vnímají. Není přece rozdílu mezi plenícím a vraždícím nepřátelským vojákem a "domácím" civilistou, který činí totéž.

Je zde zjevně dvojí měřítko. Když za války znásilní a umučí ženskou, je to válečný zločin a ke zdi. V době míru však pachatel(přihlédnuto k výše na stránkách uvedeným příspěvkům) dostane třeba 17 let vězení s možností propuštění v polovině trestu. Z jakého důvodu? A je tu řada dalších otázek. Jaký je vlastně rozdíl mezi válečnými a mírovými zvěrstvy, masovost těchto jevů? Jednotlivé případy nám tedy až tak nevadí? Není potom válečný stav spravedlivějším systémem, než-li mírový?

Dovedeno do důsledku, dáváme "mírovým" zlosynům možnost připravit o život tím nejukrutnějším způsobem třeba destítky lidí, aniž by se museli obávat o ten svůj, protože šáhnout na jejich život by bylo neetické a nehumánní. Náš soucit, který by měl patřit obětem, se tedy jaksi absurdně přenáší na pachatele, vždyť jsou to také lidé. Ale proč se tedy tak nechovají?

Mezinárodní snaha o úplný zákaz trestu smrti je tedy zjevně  účelovou záležitostí a pokrytectvím. Na jedné straně hlásáme nehummánost poprav nejtěžších zločinců, na straně druhé jsme kdykoliv připraveni rovněž nehumánně pozabíjet v rámci válečných operací bezpočet nevinných. Odhaduje se třeba, že jenom v takovém Iráku zabili Spojenci od invaze v roce 2003 na 40 000 civilistů, tisíce pak při operacích v Afghánistánů! Budeme to omlouvat tzv. vyšším účelem, že byli zabiti pro mír?

 

                                  2. Nerovnoprávnost

Náš současný právní systém, respektive systém evropského práva, v zásadě funguje na principu nerovnosti, ač rovnost mezi občany je zakotvena přímo v Ústavě. V justiční praxi to pak znamená, že jeden život vraha má cenu dvou až tři životů jeho obětí - tento počet většinou dostačuje pro udělení vyjímečného trestu doživotí. Je to doslova křiklavá nerovnocennost životů a je s podivem, že je toto společností akceptováno, zvláště, když vrahové zmaří často životy lidí pro společnost nepoměrně užitečnějších, než-li jsou sami. Tato schovívavost k agresorům vlastně vůbec nedává smysl.

To vede k úvaze, že vrahové jsou zřejmě z jakéhosi důvodu daleko cennějšími bytostmi, než běžní občané neboť vezmou-li někomu život, ztratí z toho svého zhruba pouhou statistickou třetinu až čtvrtinu. Ale to pouze teoreticky! Ve skutečnosti pachatelův život přece pokračuje dál, a to často, v závislosti na kvalitě nápravného zařízení, poměrně komfortně. Vždyť kolik jen našich spoluobčanů by milerádo vyměnilo svou bídu vezdejší za luxusní kriminál třeba v Norsku? Zejména pak duševně plochý člověk se má ve vězení stejně dobře, jako venku, ne-li lépe, jelikož o jeho animální potřeby je postaráno a může si tak spokojeně užívat svůj předčasný důchod.

Práva pachatelů, jakožto jejich žijících uživatelů, jsou tak vždy nadřazována nad práva jejich nežijících obětí, respektive pozůstalých, kterým je upřena alespoň morální satisfakce, když už osobní msta je zapovězena.

                  

                     3. Neúcta k životu a jeho devalvace

Na tomto bodě je již třeba vidět idealistický humanismus jako zcela pokřivený a proto zvrácený. Stejně, jako v případě peněz, které již v moderní době nejsou kryté zlatem, ztratil i život člověka svou "zlatou" hodnotu a není kryt životem jiným ve smyslu zvykového práva "oko za oko, zub za zub, život za život". Za starých časů také, když někdo někoho zachránil, dotyčný mu pak svůj život dlužil a byl povinen v případě potřeby jej na oplátku za svého zachránce obětovat.

Došlo tedy i zde ke snížení jeho faktické hodnoty a jak je výše uvedeno, odnětí cizího života je "pokutováno" pouze poměrnou částí života pachatele, což je nerovnost. A k tomu ještě donedávna, před novelizací trestního zákoníku, se sazby za majetkovou a za násilnou trestnou činnost u nás až tak příliš nelišily. V roce 2009 byla nejnižší sazba za vraždu dle TZ 10 let, což odpovídalo nejvyšší sazbě za majetkovou trestnou činnost!

Pseudohumanismus tedy v konečném důsledku přináší pouze naprostou neúctu k životu člověka neboť ten fakticky pozbyl své hodnoty, což se zpětně projevuje zvyšující se brutalitou pachatelů.

                         

                             4. Abstrahování od reality

Ač bychom všichni samozřejmě rádi žili v ideální společnosti, je třeba si uvědomit, že, navzdory tvrzení historiků, středověk fakticky ještě neskončil. Denně se na světě setkáváme s násilným a barbarským primitivismem, náboženským fanatismem a středověkým způsobem myšlení, cítění a jednání. Není snad dne, kdy by taková zpráva neproběhla tiskem(viz. www.stredovektodaynews.estranky.cz/). Nejnovější je případ z Kolína nad Rýnem(Právo z 24.1. 2013), kdy dvě místní katolické nemocnice rozhodly, že nebudou vyšetřovat ženy po sexuálním napadení neboť se to podle nich příčí církevnímu nařízení. Jistě, jakápak Hippokratova přísaha...

Nebo pro zajímavost, vezměme takové "rouhání". Tak třeba u nás až do roku 1950 jste za tento "zločin" mohli jít až na 10 let do vězení! Ve Velké Británii ale za tento "zločin" stále můžete jít do vězení, nemluvě o východních zemích, třeba případ s Pussy Riot. A i když je to stále omílaný fakt, je opravdu dobré si uvědomit, že po 11. září USA znovu legalizovaly mučení jako metodu výslechu a vrátily tak svět o staletí zpět.

Z tohoto hlediska je snaha o všeobecné zrušení trestu smrti  pouhým sociálním inženýrstvím a politikařením, které neodpovídá skutečnému stavu lidstva.    
                                   

                                      5.Manipulace.

Když už se nám cyklicky zvyšují ceny naprosto všeho, proč vlastně nezvýšíme také cenu lidského života? Je i tady nějaký tržní mechanismus, který ji určuje? Proč vrahové nedostanou také o 50 nebo 100% přidáno, prostě život jako takový valorizovat? Nebyla by to obrovská morální vzpruha pro celou společnost? Palcové novinové titulky: „ Život českého občana je dvojnásobně cennější! Sazby v trestním řádu se zdvojnásobily! Vrahům nastaly krušné časy“.

Ale "Někdo" to nechce dovolit. Ten Někdo, kdo hlásá, že trest smrti je nehumánní a přitom zbrojí tak, že bychom mohli v  minutě vyhladit celé národy? Mají snad pravdu kospirační teorie a my máme být skrze ekonomické vykořisťování a postupné ožebračování nakonec jenom bezcennými otroky, které, když někdo zamorduje, tak se vlastně nic nestane?

Skutečnost, že jsme se smířili s pouhým mírným "pokutováním" vrahů za zmaření jiných, mnohdy neskonale cennějších, životů a nevyžadujeme jejich usmrcení, této manipulaci nasvědčuje. Protože těžko si přece lze představit pozůstalé zavražděného, kteří by toto nevyžadovali. Přesto jim to upíráme, i když bychom na jejich místě jednali stejně, takže s naším veřejným míněním je manipulováno ve prospěch benevolence k nejtěžším zločincům a k celkovému snížení práhu vnímání zla.

 

                                                                                      ka

                    

                    

 

                  

 

 

 

 

                                     

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář