Třikrát a dost
V roce 2008 bylo v ČR soudy označeno za recidivisty 10% odsouzených. Toto číslo však nezahrnuje tzv. latentní kriminalitu, čili se vztahuje pouze na zjištěné a objasněné trestné činy, které skončily odsouzením pachatele. Americké statistiky udávají, že k trestné činnosti znovu přistoupí zhruba 60% již jednou trestaných pachatelů, kteří tak mají na kriminalitě největší podíl.
Je tedy evidentní, že běžný přístup k recidivujícím pachatelům je nutno změnit. A zde v podstatě existují dvě možnosti, sociální a represívní. V prvním případě společnost uznává svou spoluzodpovědnost na kriminalitě jako na sociálně-patologickém jevu a snaží se o prevenci recidivy podpůrnými sociálními programy pro propuštěné vězně. Tento přístup je zcela na místě u většinové trestné činnosti, kterou jsou bezesporu krádeže a kde podle Američanů recidivuje až 70% pachatelů.
Represívní přístup je zase zcela opodstatněný v menšinových případech násilné trestné činnosti, kde není bez zajímavosti, že většina vrahů již v minulosti vykazovala agresívní chování a dopustila se i násilného jedání. V tomto ohledu je jistě osvícený přístup slovenských zákonodárců, kteří již v roce 2003 stanovili trest odnětí svobody na 25 let nebo doživotí tomu, kdo spáchá v pořadí třetí závažný násilný trestný čin(viz. též www.ahasweb.cz/2010/20100619.htm).
Toto opatření je zcela logickým krokem v úsilí o ochranu zdraví a života spoluobčanů a znovu ukazuje na značnou laxnost našich zákonodárců ve věcech nejzávažnější kriminality a její prevenci. Zejména v případech recidivistů, u nichž sledujeme určitou vývojovou linii v páchání trestné činnosti, kdy od podvodů a krádeží přecházejí k agresi vůči osobám, je patrná postupná eskalace násilného jednání vrcholícího vraždou.
Podle statistik bylo za loňský rok v ČR spácháno 188 vražd, což je oproti předloňsku mírný nárůst. Lze se domnívat, že při existenci absolutního trestu a důsledné prevence recidivy agresorů v podobě zákona "třikrát a dost", by toto číslo bylo procentuálně nižší(je zvláštní, že např. v dopravě jsou neustále činěna opatření ke snížení nehodovosti a tím i úmrtnosti na silnicích, kdežto v prevenci nejzávažnější kriminality není podnikáno vůbec nic).
Uvedu minimálně jeden případ, kdy k tragédii nemuselo dojít. Recidivista Dan Zatočil se již rozhodně neměl pohybovat v lidské společnosti. Byl třináctkrát soudně trestán, a to nejprve za krádeže a posléze i za těžké ublížení na zdraví. Tak jako v jiných případech, i u Zatočila bylo pouze otázkou času, kdy se jeho agresívní zkratovité jednání, zesílené závislostí na alkoholu, stane někomu osudným. Loni v červenci se tak obětí stala jeho družka, kterou v návalu zlosti neváhal zkopat a při hádce svérázně uklidňovat, když ženě zacpával ústa a nos. Při posledním "uklidňování" pak 49-letý Zatočil svou o dva roky starší družku udusil.
Přesto, že jde již o čtrnáctý a nejzávažnější Zatočilův delikt a vzorec jeho chování nelze v žádném případě změnit, znovu dostal možnost v trestné činnosti pokračovat a od soudu vyšel s trestem odnětí svobody jen ve výši 15,5 roků s možností propuštění ve dvou třetinách trestu.
ka