Mohli ještě žít?
Je-li to opravdu hodně zvláštní shoda okolností nebo přímý důsledek zrušení trestu smrti, o kterém se po obří amnestii v lednu 1990 hovořilo, nepůjde zřejmě prokázat. Ale něco tehdy bylo ve vzduchu…
Jisté je, že 2. května 1990 přijal Parlament zákon č. 175/1990 Sb., kterým se měnil a doplňoval trestní zákon a jenž nabyl účinnosti k 1. červenci 1990. Mimo jiné došlo k zákazu trestu smrti, který se tímto změnil na trest odnětí svobody na doživotí.
Tou dobou, v noci na 2. května 1990 se Josef Kott a Michal Kutílek vydali zabíjet. Nejprve zastřelili nočního hlídače v Nýřanech na Plzeňsku a téže noci vzali do auta dvě sedmnáctileté stopařky z Berouna. U Zbirohu dívky svázali a odvedli do lesa…atd., známá fakta, ale to není cíl článku.
Pojmeme to trochu jinak. Setkal jsem se často s tím, že třeba v supermarketech, když ma dýdžej svůj den, dokáží hrát i skvělou hudbu. Tehdy pozoruji ostatní kupující, jestli to také někoho viditelně oblaží, ale povětšinou s lítostí pozoruji snad až tupou nevšímavost. Je to možná trochu odtažité, ale u násilných trestných činů mi to často připadá stejné. Lidé čtou nebo slyší, že ten nebo onen někoho umlátil, ubodal, ukopal, aniž by to v nich vzbudilo sebemenší asociaci. Jistě, ne každý může být přítomen na místě činu a vidět tu hrůzu a jen málo lidí čte pitevní zprávy. Ale ono klišé pojmů bez příslušných asociací pak může vést ke zkreslenému a poněkud povrchnímu pohledu na věc.
Vraťme se do lesa u Zbirohu v noci na 2. května 1990. Kott a Kutílek vysadí z auta nejprve jednu spoutanou dívku a odvlečou ji do lesa. Povalí ji na zem a osahávají. Ona chvíli může doufat, že ji „jenom“ znásilní. Bohužel, sexuální násilí není zrovna to, co by ty dva vzrušovalo. Pracuje u nich pud, který už není možno označit za lidský a v tom se Kutílkovo přiznání k satanismu potvrzuje. Ležící dívčino tělo se stává terčem pro nůž, který se jí zaboří do žaludku. Zkusme si to procítit, abychom lépe pochopili, co to je „někoho ubodat“. Další rána, každá z nich potenciálně smrtelná, prořezává tlusté střevo, třetí proniká dělohou, čtvrtá játrami. Dívka začíná silně krvácet, ale je při vědomí a svíjí se strašlivou bolestí. Pátá rána zasahuje slezinu, šestá probodává močový měchýř, sedmá roztrhne tenké střevo, osmá zasáhne žlučník… Je nemožné si představit, co dívka prožívá, ale ještě to nekončí. Devátá rána ji proniká skrz ňadro, prolamuje žebra a zasahuje plíci. Dochází k pneumotraxu, dívka mezi výkřiky vykašlává a chrlí krev. Desátá rána jí probodne jícen, jdenáctá solar plexus, dvanáctá znovu proniká hrudním košem a zasahuje druhou plíci. Dívka se začíná dusit. Kdy už to skončí? Ne tak brzy. Třináctá a čtrnáctá rána zasahují třísla, patnáctou ranou jí nůž prochází skrze pochvu, šestnáctá zasahuje vaječníky. Dívka upadá do agónie a přestává vnímat. Snad, můžeme doufat. Jsme totiž teprve v polovině a její zmučené smrtelně rozbodané tělo čeká ještě dalších 16 nemilosrdných bodnutí nožem! A teď jedním slovem popište toho, kdo ji to udělal a co by jste mu za to udělali vy – to je smysl tohoto článku.
Výše uvedený popis s pitevní zprávou pracuje volně, pachatel tak anatomicky přesný nebyl, své oběti ale 32 ran nožem zasadil, ať dopadly kam dopadly. Druhá svázaná dívka, také ještě dítě, nedopadla o moc lépe a po chvílích hrůzy v autě je rovněž odvlečena na jatka. Povalena vedle kamarádky sdílí její osud a křečovitě sebou škube pod ranami řezníků bez soucitu. Jedna, dva, tři, vše se barví rudě, dokud sadisté nedokončí 25. vbod do dívčina těla. Komu se nechce zvracet tak je opravdový chlap.
Při nejstřídmější soudnosti jaká může být, zaslouží si pachatelé takového zvěrstva něco jiného než smrt? Ale právě tou dobou byl trest smrti zakázán a nechce se nějak věřit, že by Kott s Kutílkem spáchali za 48 hodin čtyři vraždy a pátou téměř, s perspektivou, že budou viset. A protože se to nedá ani popřít ani dokázat, není vyloučeno, že bez avízovaného zrušení absolutního trestu a celkově uvolněné atmosféry roku 1990, kdy kriminalita oproti minulým létům vzrostla o 400%, by k těmto strašlivým zločinům nedošlo.
Důvodně se však na tomto příkladu lze domnívat, že neexistence trestu smrti bude vždy na zvrácené povahy působit dojmem vlastní neohroženosti, se kterou budou páchat libovolně zlovolné skutky.
Na závěr připojme ještě odkaz s profily známých vrahů s fotografiemi z místa činu, které by neměly vidět děti ani lidé slabších povah(bezpecnostni-sbory.wbs.cz/clanky/6-2011/metodika_vysetrovani_vrazd-prezentace.pdf).
rk